Скачать с ютуб Proběhnutí se Moravským krasem, rozvodněná Svitava a Křtinský potok s přírodní "OCR" u Jáchymky. в хорошем качестве

Proběhnutí se Moravským krasem, rozvodněná Svitava a Křtinský potok s přírodní "OCR" u Jáchymky.

Pomalé proběhnutí se z Adamova podél Křtinského potoka a Františkovy huti po stezce modré turistické trasy k jeskyni Jáchymka. Lépe ji popisuje název "Evina jeskyně". Současný stav jeskyně (s menší propastí) není jen přírodního původu. Ona propast je umělá. Vznikla vytěžení vrstvy fosfátových hlín pro hnojiva nebo výrobu čpavku. Vydat se po deštích tímto směrem byl špatný nápad. To mě napadlo až později, až došlo na lámání chleba. Kvůli sokola stěhovavého, přebývajícího převážně na skalách na opačné straně Křtinského potoka, měla být tímto směrem veden "oblouček" turistické cesty z té průchozí. Nikde po cestě jsem žádnou cedulku, omezení cesty, zábranu nezahlédl. Lákadlem bylo toto přemístění trasy, které prý mělo být "exponované". I proto jsem se touto cestou vydal, i když jsem měl spíš obavy na klouzající kameny. Místo toho jsem se musel už pár set metrů před Jáchymkou vypořádávat s něčím úplně jiným než jsou klouzající kameny. Zde jsem padlé stromy stromy překonal vcelku v pohodě, k jeskyni jsem došel lehce (žádná odbočka dolů) a na jeskyni pouze časové omezení lezení jen určitých cest. Pod ní to šlo chvíli dobře, ale po pár stech jsem se dostal k pořádné přírodní OCR (zkratka pro dnes velice populární "překážkové", spíše tedy hodně silové běhy) vložce. Už dlouho jsem něčím tak "úporným" neprolézal. Na videu jsem zachytil jen úvodní část, pak už nezbývalo než se plně věnovat "boji" :-))) Chvílemi mě napadalo i to že radši rozbouřený potok přeplavu i za cenu "úplného vykoupání". Křtinský potok ovšem v tomto průtoku vypadal tak děsivě a já neměl "ani metr lana", že jsem přeplavání považoval za mnohem "nejistější podnik" než přelézání a podlézání mohutných padlých kmenů. Ne jednou jsem měl i pocit, že se budu muset vrátit, prolézt znovu vše co jsem už prolezl a s obrovským zpožděním dojít na prohlídku jeskyně Býčí skála (která se koná jen jednou v roce během tří víkendů). Prakticky až po přelezení posledního vyvráceného stromu jsem nevěděl kolik dalších překážek mě ještě čeká. Nakonec ještě byla směšná překážka a to chodníček k cestě, který se ovšem stal potůčkem a pak i krátkodobé jezírka k asfaltové cestě. Namočení bylo jasné a pak už jsem nic neřešil. Vývěr Jedovnického potoka z Krkavčí skály "jel" plným průtokem. Poté jsem již k jeskyni s asi 20 minutovým zpožděním došel, ale naštěstí na mě ještě místo bylo a to již o půl dvanácté. Stav vody v jeskyni také neumožnil prohlédnout celou trasu jako minule, ale i tak jsem poznal zase nové místa. Za hodinu a půl nebo dvě jsem již vybíhal jen směrem k jeskyni Výpustek, kde jsem se zastavil jen na chvíli a do Křtin na autobus odjíždějící ve 14h45. Jedinou jeskynní zajímavostí, hned u hlavní asfaltové cesty, jsem zachytil "Otevřenou skálu" kompletně zatopenou.