Скачать с ютуб 3. ostravský nachmelený pochoďák. в хорошем качестве

3. ostravský nachmelený pochoďák.

Tento výlet se asi zařadí k jedněm z nejtěžších. Ani ne tak náročností trasy - jedná se víceméně o rovinu, ale z důvodu jakési divné virózy, či co. Vypadalo to jako slabší kovid, ale ne takový jako před pár lety. Během pár dnů z ničeho nic (no, možná nějaké menší "nachlazení", ale nic čeho bych se nějak více zajímal). Po několika dnech poléhávání jsem měl v pátek asi 10 minutovou procházku. Druhý den 50 km. Pochod najednou dostal nemalou míru dobrodružnosti. Jak mi bude v "den D"? "Plánuje" se pěkné teplo. Jak dlouho půjdu na přímém slunci a jak dlouho se budu "škvařit"? Cestu z Jeseníku nad Odrou jsem totiž vůbec neznal. Jak daleko dojdu? Budou se trávicí problémy po pár dnech odpočinku "tématem dne"? Ujdu pár desítek metrů a budu hledat skrytou odbočku? To co mělo být "jen" tréninkem na náročnější akce se najednou mění. Chtěl jsem brát jen běžecký batoh a dost vody, ale toto nyní zcela škrtám. Inu bude "jen" turistika a to budu ještě rád. Chvíli na začátku se pokouším pomalu běžet a kupodivu to jde. Na louce za Jeseníkem se nechám unést a běžím trochu déle. Až na to, že se mi jen mírně točí hlava (jako při slabé "desítce") se mi běží dobře. Po chvíli mě začínají trochu více bolet nohy (nechci je dostat do stavu "chřipkové křeče - to by byl konec výletu), ale pohoda. Zvolním a přejdu do chůze. Za deset minut chápu, že běh není dobrý nápad. Akutně musím hledat místo na "odskočení". Později mě ještě v lese za Suchdolem nad Odrou napadne běžet. Běží se dobře, skvělá lesní úzká pěšinky. Bohužel výsledek je za čtvrt hodiny po přechodu do chůze stejný jako za Jeseníkem. Inu radši budu když se to chůzí uklidní. To se mi za další hodiny daří a přesvědčuji "hlavu", že "trávit se teď nebude", ale jen půjde. Dlouhou dobu až za Studénku se mi daří držet velmi svižné tempo i rezervu, abych došel do cíle v Bělském lese včas. Bohužel v některých místech se trochu ztratím, nejprve trochu před Jistebníkem a procházím po modré kolem koňů, ale nakonec se mi daří dostat na pivní občerstvovačku ve stínu u rybníku Bezruč. Těžce se odtud odchází, když vím, že mě bude čekat hodně dlouhá chůze na pražícím slunci. Bohužel "nové" Salomony se začínají projevovat, tak jako už ne nové (no pár set, možná šest až sedm určitě (jen naběhaných) kilometrů budou mít za sebou. Nakonec se jako největší problém výletu projeví škrábající boty. To se znásobí na šikmých svazích, když jsem se opět ztratil za Proskovicemi (až teď při pohledu do mapy vidím kudy jsem měl (i minulý rok) asi správně jít). Místo toho jsem si vybral skutečné terénní peklo ve svazích "Zadního pole" pod vrcholem Klínec 281 m.n.m. Pak ještě utrpení obilím v poli než jsem se z ulice Staroveské dostal na ulici Světlovskou. Pak už jenom dokličkovat k Palésku (kde se dá také hezky ztratit). Toto vše mi vzalo tolik sil a elánu - ten hlavně "brusné boty", že do cíle v Bělském lese jsem dorazil "jako s hnojem" asi 25 minut po limitu. SUVERÉNNĚ JAKO ÚPLNĚ POSLEDNÍ. Tak unavený, že jsem byl ochoten čekat celých 15 minut (jinak bych už sel na další zastávku) jen abych se posunul o pár zastávek na BUS a čekal další čtvrthodinu. Asi nikdy jsem tak pomalu Bělským lesem nešel. Každý kamínek a nerovnost byla cítit a schody byly skutečný "zážitek". Jen to, aby se baterky v kameře nevybily ně nutilo jít trochu rychleji. Bohužel v cíli už nikdo nebyl. Nicméně jsem si myslel, že to bude má první "padesátka" kterou vzdám, ale nakonec jsem ji dal... Natočeno 15.6.2024.